Kaple v Jundrově

Historie

Duchovní správou příslušel Jundrov do roku 1323 ke kostelu Panny Marie ve Starém Brně, potom k nové faře v Komíně, kam spadá i dnes. Na horním konci tehdejší dědiny stála kaple sv. Josefa. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1657, kdy byla rozšířena Jezuity. Při velkém požáru, který postihl obec roku 1813 byla kaple poškozena, znovu vystavěna a vysvěcena byla v roce 1821.

Ve věži kaple visel později zvon Josef, darovaný Jundrovu po 1. světové válce majitelem brněnské slévárny panem Storkem. Zvonilo se třikrát denně. Při zvonění zůstávala kaplička otevřena a každý měl příležitost jít se sem pomodlit. Věž kapličky byla zakončena dvouramenným, asi dva metry vysokým křížem, vycházejícím z menší kovové koule. Kaple měla malou sakristii. Na oltáři stál dřevěný řezbářsky zdobený svatostánek. V květnu stávala před svatostánkem vzácná dřevěná soška Panny Marie, kterou v září nosívaly družičky při pouti na Vranov. V kapličce byly uloženy také ostatky svatého kříže jeruzalémského ve slunéčkovém relikviáři opatřeném malou písemnou listinou, uloženou vzadu za relikviemi. Zmiňovaná listina byla údajně nejstarší písemností v Jundrově.

Ostatky svatého kříže byly v kapli veřejně uctívány několikrát do roka, ve dnech, kdy byla pro obec sloužena i mše svatá. V kapli sv. Josefa bývala od nepaměti sloužena mše svatá jen čtyřikrát do roka:

v pátek před Květnou nedělí – na „Květný pátek“, kdy věřící uctívají Pannu Marii sedmibolestnou,
19. března, v den patrona obce Jundrova sv. Josefa,
v červenci, v den sv. Markéty, to je v období začátku žní,
11. listopadu, v den sv. Martina, kdy se slavily v Jundrově hody.

Kromě mší svatých se v kapli konaly také lidové pobožnosti – májové každý večer v květnu, ale bez účasti kněze. Modlil se sv. růženec, zpívaly nábožné písně a děti recitovaly básničky k Panně Marii. Pohřby v Jundrově vycházely z domu smutku (domu zemřelého). Zde byl obvykle zemřelý po tři dny vystaven. Příbuzní a blízcí se s ním přišli rozloučit, pomodlit se, pokropit zesnulého. Nebyl-li pohřeb z domu, konal se pohřeb z kaple. Každý pohřeb byl pro Jundrov velkou událostí, často za účasti družiček. Kdo se nemohl zúčastnit pohřebního průvodu, stál u domu. Pohřební průvod šel stromořadím a mezi poli směrem ke Komínu.

V roce 1945 už stará kaplička sv. Josefa pro věřící nestačila, a proto se hovořilo o stavbě nového kostelíka. Zvláště se o stavbě hovořilo při primiční hostině jundrovského rodáka novokněze P. Josefa Doležala., že by měl kostelík stát v místě jeho primiční mše svaté na Gellnerově ulici. Primice se konala 5. července 1947, primiční oltář byl postaven na volném prostranství za pomníkem padlých. Přestože kaplička sv. Josefa „přežila“ obě světové války, byla nakonec násilně zbořena za komunismu 15. května roku 1958. Prý překážela silničnímu provozu (autobusy však ještě dlouho do Jundrova nejezdily a ulice Gelnerova bývala tehdy průjezdná).

Na stavbu nového kostelíka se uskutečnila sbírka. Nebyl však postaven v původně zamýšleném místě na Gellnerově ulici. Kostelík vznikl v roce 1947 přestavbou budovy Tělocvičné jednoty Orla, která stála v prostoru orelského cvičiště nedaleko mostu přes řeku Svratku.Tento jundrovský kostelík slouží věřícím dodnes. Při jeho návštěvě si nelze nevšimnout základního kamene uloženého v presbytáři, posvěceného papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě České republiky v roce 1995. Je určen pro stavbu nového kostela – ale to už je výzva pro novou generaci věřících.

(podle podkladu H. Vyšinské, která zpracovala písemný materiál A. Michálka a J. Otradovce)