Kostel v Komíně

Historie

Historie komínského kostela sahá na počátek 14. století. Předtím byla obec Komín, známá podle písemných pramenů již z první poloviny 13. století, přifařena ke kostelu Panny Marie na Starém Brně.

Když se Eliška Rejčka, vdova po českém králi Václavu II., dcera polského panovníka Přemysla, rozhodla v roce 1323 vybudovat na Starém Brně klášter pro zakládaný řád cisterciaček, povýšila se svolením olomouckého biskupa Konráda z téhož dosavadní farní kostel Panny Marie na Starém Brně na chrám klášterní a farní práva přenesla patronátním právem na nový kostel v Komíně, který se současně rozhodla vystavět vlastním nákladem. Na základě biskupského svolení vydala pak královna zakládací listinu z 22. dubna roku 1324, kterou se zavázala vystavět na vlastní útraty a náklady kostel v Komíně, k němuž přenesla dosavadní farní práva a povinnosti obcí Komína, Jundrova, Žabovřesk a Manic.

Od doby založení kostela není o komínské famosti zmínka až do roku 1514, kdy olomoucký biskup na žádost tamního faráře přeložil slavnost posvěcení chrámu Páně na neděli po svatém Martinu.

V roce 1633 byly pro nedostatek duchovních spojeny famosti komínské, bystrcká a žebětínská pod společnou duchovní správu komínského faráře.

V roce 1720 vypukl v obci požár, který strávil nejen celý Komín i s farou, ale do značné míry i kostel. Fara musela být přestěhována do Bystrce a byla Komínu omezeně vrácena v roce 1786 s lokální správou. Samostatná farnost byla obnovena až v roce 1857. Skoro současně s kuratií byla obnovena v roce 1783 i škola, která zde bývala od nepaměti a do níž chodili také děti z Jundrova a ze Žabovřesk. Požárem poničený kostel byl během doby opraven.

K jeho opravě došlo v letech 1883 a 1884 za farářování Ignáce Kašpárka. Oprava probíhala podle návrhu zemského konzervátora a diecézního architekta Augustina Prokopa. Při této rekonstrukci byl na dosud hranolové věži vystavěn polygon (jehlanec) ukončený křížem. Provedl stavitel Eduard Svoboda.

Kostel svatého Vavřince vystavěný v přechodném stylu z románského do gotického, se zachoval po různých úpravách až do 20. století. Byl postaven od východu k západu. Na západní straně měl masivní čtyřhrannou věž o čtyřech klenutých podlažích. Nejnižší z nich sloužilo za komoru, od roku 1802 používanou za svatý hrob.

V nejhořejším čtvrtém poschodí byly zavěšeny čtyři zvony, z nichž tři byly za první světové války zabaveny pro válečné účely. Největší, o váze 585 kg, zůstal. Zvon je ozdoben v horní části reliéfem hlaviček andílků a festony. Na plášti je latinský nápis: Raduj se nebes Královno, Jehož nositi hodna jsi byla, Aleluja, povstal z hrobu, jakož pravil, Aleluja, pros za nás Hospodina, Aleluja. V dolní části zvonu je poznačeno věnování Rosalie Widmannové komínskému faráři Jakubu Karlovi Horákovi ze Seničky: Ulito v Brně roku 1502, přelito roku 1685 Pavlem Streckfussem.

Vedle největšího vavřineckého zvonu jsou dnes dva menší. Věž vysoká 45 m je dodnes zakončena cimbuřím.

Renovace kostela z let 1883 a 1884 sice kostel zkrásněla, ale nezvětšila. Malý kostelík nemohl ku konci 19. století stačit přibývajícímu počtu věřících z celé farnosti. Již na začátku 20. století se počalo uvažovat o novém kostele, eventuálně o rozšíření starého. Provedení čekalo až na nového faráře P. Jakuba Jelečka v roce 1911. Přestavba byla zahájena v roce 1912 za vedení projektanta Antonína Blažka z Králova Pole a stavitele Františka Hrdiny ze Žabovřesk.

Náklady přestavby dosáhly téměř 100.000 korun. Rok 1912 byl velmi deštivý takže stavba se dočkala ukončení teprve v roce 1913. Přestavěný kostel byl posvěcen 10. srpna, v den slavnosti patrona, svatého Vavřince, za velké účasti věřících z farnosti i z okolí.

Slavnost svěcení vykonal brněnský biskup Pavel hrabě Huyn. Přestavba a rozšíření kostela spočívala hlavně v tom, že z dosavadního kostelíka se zboural střed a na jeho místo, kolmo na osu starého kostela, byla postavena nová část ve směru od severu k jihu. Ze starého kostela zůstala na boku věž 45 m vysoká a na druhé straně starobylý presbytář, který nyní tvoří boční kapli. Přestavba se přizpůsobila slohu, v jakém byla postavena původní chrámová loď.

Nový portál směřující doprostřed široké návsi je tesaný z hořického pískovce. Nad portálem na římse jsou dvě kamenné sochy andělů. Uprostřed nich vytesán hořící rožeň, atribut upáleného svatého Vavřince.

Portál a fasáda celého kostela musely být podrobeny v roce 1976 generální opravě. Na podzim roku 1983 bylo v celém kostele zavedeno ústřední topení nákladem 48.000 Kčs. V roce 1995 byla provedena oprava vandaly poškozeného okna a rekonstrukce dalších oken ve starém presbytáři. Rovněž se uskutečnila oprava věže nákladem téměř 1 milion Kč. V roce 1996 byla zahájena generální oprava fasády kostela, kamenných prvků a provedeny nutné klempířské práce. Při té příležitosti byl zjištěn havarijní stav některých částí střešního krovu; výměna trámů byla dokončena koncem listopadu.

O rok později byla před kostel instalována kamenná kašna, znázorňující Starý a Nový zákon. Začátkem června byla dokončena rekonstrukce kamenných prvků na portále kostela.V roce 1998 byl kostel vymalován a ošetřeny sochy a dřevěné rámy obrazů proti červotoči. V letech 2003 a 2004 se v několika etapách uskutečnila opětovná oprava věže kostela včetně izolací proti vlhkosti v její horní části. Horní část věže byla značně poškozena od zatékající dešťové vody. Opravu finančně podpořil Jihomoravský kraj a Magistrát města Brna.

V roce 2004 proběhla také generální oprava varhan, které byly do značné míry napadeny červotočem. O rok později se realizovala oprava uchycení zvonů a rekonstrukce věžních hodin.